WEB_backbutton_.png

 

Formality

Do Ruska je potřeba vízum, která vám vydají na základě ověřeného pozvání či potvrzení o přijetí zahraničního turisty (když nejedete s cestovkou). Pokud v Rusku nemáte nikoho, kdo by vás oficiálně pozval, v ČR existuje několik zprostředkovatelů, kteří formálně zajistí pozvání i s vízem (toho jsme využili my)- třeba TADY. Budete potřebovat pasovou fotku a předem uzavřené cestovní pojištění. Je dobré znát alespoň jednu adresu (penzionu, kempu, chaty…), na které budete ubytování, ideálně hned na začátku pobytu. Po příletu totiž vyfasujete migrační kartu a během tří pracovních dnů musíte splnit ohlašovací povinnost a registrovat se do jakési migrační databanky (zajistit by to měl ubytovatel a po odjezdu by vás měl zase odhlásit). Pro trekaře, kteří spí ve stanu nebo neustále mění místo pobytu, tohle může být problém. My jsme předem nahlásili adresu apartmánu, kde jsme spali první noc v Irkutsku, ale nikdo nás neregistroval. Tuhle formalitu za nás obstarali majitelé turistické chaty ve Sljuďance až v druhém týdnu našeho pobytu. Jinak se nás na to nikdo neptal a nikdo po nás žádné karty ani registrace vidět nechtěl (všude stačil pas). 

 

Ale abychom tu nenabádali k porušování zákonů svobodné Rusi, za které hrozí tučné pokuty, je dobré si nastudovat doporučení našeho ministerstva zahraničí - ZDE.

 

Praktické

- zásuvky jsou na 230V = není potřeba přechodka

- v bankomatech lze vybírat pouze v násobcích 5000 rublů 

- časový posun oproti ČR je 6 hodin (na železnici ale platí moskevský čas, vlaky po celém Rusku tak mají jednotný jízdní řád)

- Rusové mají s vydáváním map svého území tak trochu problém, takže výběr není zrovna velký a rozhodně nepočítejte s nějakou podrobností.  

- v restauracích se většinou chodí objednávat k baru a platí se předem. Ve větších městech už ale obsluhují v evropském stylu

- kdekoli jsme v restauracích chtěli nechat spropitné, odmítali a vraceli do rublu zpět

 

Ubytování

 

Ubytování v Irkutsku jsme měli zajištěné předem (přes booking.com) v soukromém apartmánu bytového domu (dalších možností je dost).

V Ulan Ude jsme sehnali super hostel Husky: Profsoyuznaya Ulitsa, 44 (taky se dá najít na booking.com). I tady je dostatek  jiných variant.

Olchon je v sezóně turistickým rájem, takže tu není nouze o všemožné služby. Mimo sezónu už je to horší, ale v Kuzhiru funguje infocentrum, kde domluví ubytování, dopravu, výlety i jídlo. Nás si ubytovatelka navíc odchytla sama a se vším nám poradila.

Ve Sljuďance to bylo horší - většina hospod a penzionů byla už zavřená a nikde nám moc neporadili. Našli jsme jediný penzion na břehu Bajkalu

(je lepší hledat tam než v centru městečka) - velká budova obložená umakartovou imitací dřeva s velkým nápisem “Turist” na střeše (jestli měl jméno, tak si ho nepamatujeme). 

Na Krugobajkalce se dají najít míst na stan nebo širák, v sezóně je podél břehu množství turbáz, které ale asi spíš fungují jako letní dovolenková letoviska ruských rodin. V cílové stanici Port Bajkal funguje non-stop velká železniční ubytovna. 

V Listvjance jsme ubytování nesháněli, ale vzhledem k počtu penzionů by to asi nebyl problém ani mimo hlavní sezónu.

 

Vybavení

 

Náš okruh tentokrát nebyl žádná trekařina, lehčí boty by určitě stačily. Ani při pochodech krajinou jsme nenarazili na náročný terén, snad jen při výšlapu po zmrzlém a zasněženém hřebeni Pik Čerského. Na Olchonu vyšlo počasí babího léta (s nočními a ranními mrazíky), jinak ale v našem termínu (přelom září/říjen) byla občas už slušná kosa (v noci i výrazně pod nulou) a v lesích Chamar-Dabanu dost nasněžilo (dole jen poprašek, který po dvou dnech roztál). Už v září se určitě hodí teplejší spodní (i horní) vrstva, čepice a rukavice. Pokud plánujete spaní venku, přizpůsobte tomu volbu spacáku.

 

Jídlo

 

Jídla je všude dost. Polévky, plněné pirohy, sladké lívance, ryby smažené, nakládané, v salátu… To vše (a navíc spoustu párků z marketů) jsme sehnali na každé zastávce v každé městě i vesnici. Jídlo v restauracích bylo většinou dobré, obchody jsou slušně zásobené. Takže s sebou toho moc tahat nemusíte. Z vlastního jsme vařili během dvou nocování na divoko na Olchonu, nahoru do hor Chamar-Daban a pak u táboráku na Krugobajkalce.   

 

Zajímavosti

 

Irkutsk je klasické sibiřské průmyslové město. Smrdí to tam socíkem (dříve narození, vědí, o čem mluvím - vzduch provoněný smogem a tlejícím listím promíchaný vlhkou záříjovou mlhou… podobně to vonělo, když jsem jako kluk chodil za korunu do kina v domě pionýrů na plzeňských Slovanech). Staré české časy připomíná i rušný centrální trh.

Chudoba (staré dřevěnice) se mísí s moderními (panelovými) stavbami a obchoďáky a historickými stavbami připomínající zašlou slávu (která prý dosahovala té petrohradské). Nábřeží Ankary (což je fakt veletok, ruské učebnice nepřeháněly) je upravené a najdete tu nejvíc památek i pomníky připomínající I. světovou válku a následné revoluční roky - boj zastánců cara (včetně českých legionářů) s bolševiky. Na počest obětí druhé války zase hoří věčný oheň na náměstí. Nad řekou stojí přes tři staletí kostel Krista Spasitele a téměř stejně stará katedrála Zvěstování ve stylu ruského baroka a trochu i budhistických chrámů.

 

Budhovi fanoušci můžou navázat kousek (cca 40 km) za Ulan Ude v Ivolginském dacanu (budhistickém chrámu). Nám ale přišlo, že tomuhle místu chybí atmosféra a jsou to spíš kulisy pro turisty.

Pýchou Ulan Ude je největší busta Lenina na světě (je fakt velká) na centrálním náměstí Sovětů, na které navazuje pyšná pěší zóna - Leninova ulice. Ulan Ude je o něco “světovější” metropole, která zároveň zastává roli hlavního města Republiky Burjatsko. Na vršku Rinpoče Bagša stojí další budhistický dacan s velkým zlatým Budhou.

 

Ostrov Olchon lemují turistické bázy - areály obehnané dřevěnými hradbami s dřevěnými sruby, ve kterých tráví letní dovolenou tisíce lidí. Po sezóně už v nich bylo prázdno. Příroda tu namíchala velký díl travnaté stepi (hlavně na západní straně) s lesy a skalnatými útesy. Bajkal je tu ledový (a na východ od ostrova i nejhlubší), ale četné zálivy s plážemi se v létě přece jen trochu prohřívají.

Na Olchonu je 9 osad (včetně nejrušnějšího Chužíru), není tak problém si najít odlehlejší zátoku pro stan. Oficiálně se v místním parku platí poplatek, my se ale nepotkali s nikým, kdo by ho vybíral. 

Ostrov je to šamanský - obzvláště jeho cíp u mysu Burchan je vyhlášený hlavně díky skále Šmanace. Prý magické místo je v sezóně v obležení turistů a zaručených šamanů, kteří za úplatu předvedou svůj rituál. Sílu Šamanky ale jezdí načerpat i věřící jiného vyznání a samozřejmě i naprostí bezvěrci.

V sezóně vodu kolem ostrova brázdí výletní lodě (a linkové lodě z Irkutsku). My jsme měli trochu problém sehnat kapitána, který by nás přepravil přes Malé moře na východ, ale nakonec se nám to v malém člunu povedlo. Z druhé strany není problém na Olchon přijet trajektem, maršutka vás doveze lkidně až do Chužíru. 

 

Výšlap do sibiřských lesů jsme si nechtěli nechat ujít, takže jsme dva dny věnovali pohoří Chamar-Daban. Ale byla to jenom taková ochutnávka. V místních kopcích se toho dá podniknout rozhodně víc. Stejně jako se dá Bajkal nakombinovat s trekem do trošku vzdálenějších Východních Sajan. Jen bych to nenechával na říjen, to už byla fakt zima.

 

Na pochod podél staré Krugobajkalky nám zbyl jen jeden den, což nám nakonec přišlo líto. Samotná trať je zajímavá, krajina je tu moc hezká a klidně se tu dá pochodovat několik dní. Kombinace monumentálních a časem zašlých staveb s jezerem a lesy na druhé straně má zajímavou atmosféru.

  

Výběr z ceníků:

 

Irkutsk - jednotná cena za MHD 15 rublů/osoba

 

Doprava z Irkutsku na ostrov Olchon (až do Chužiru) 800 rb/os  (cesta trvá cca 4,5 hod k trajektu)

 

Olchon

- jednodenní výlet na mys ostrova (řidič a polévka v ceně) 1000 rb/os

- ruská sauna (baňa) 250 rb/os

- ubytování 500 rb/os

 

Doprava z Chužiru do Turky na východním pobřeží Bajkalu (posezónní převoz lodí) 35.000 rb/ za člun (5osob a bagáž). Cesta je dlouhá 110 km a trvala 3,5 hod.

 

Doprava autobusem z Turky do  Ulan Ude (cca 160km)  1700 rb / 5 osob  (nutno koupit s místenkou předem)


Ubytování v hostelu Husky v Ulan Ude  500 rb/os/noc 

Doprava Ulan Ude - Sljuďanka (6 hodin vlakem) - jízdenka s místenkou v 2. třídě 500 rb/os (při nákupu je potřeba počítat s byrokratickým procesem - vyplňování formulářů, předkládání pasů a vyčkávání… trvalo to víc než hodinu)

Taxi Sljuďanka: břeh Bajkalu - nástup na cestu do lesů Chamar-Daban (7 km) 800 rb za všechny

Občerstvení v chajdě na cestě do hor: 5x čaj + 15x lívanec s marmeládou nebo zahuštěným mlékem dohromady 375 rb

 

Doprava  Sljuďanka  - Portal Bajkal (vlakem 14:20 - 19:30 místního času) 131 rb/os. Vlak jezdí 1 za den, ale  jen v určitých dnech (po/čt/pa/ne). Navíc jsou vypravované turistické speciály dle počtu zájemců (v sezóně může být spojení častější).

nahoruadolu.cz | cestopisy, fotogalerie © 2017 by VK